Část 1.
Blonďatý chlapec rozčileně kráčel chodbou. Co si o sobě jen myslí? Debil! No jistě.. Jak si mohl myslet, že mu teď budou všichni zobat z ruky, když je otec v Azkabanu? Ale tohle je prostě neomluvitelné! A navíc mu pohrozil školním trestem! Jemu! Malfoyovi! Vztekle stiskl pěsti až mu zbělely klouby. Bezmyšlenkovitě zamířil do prvních dveří, které viděl. Posadil se na lavici a rozhlížel se po prázdné třídě. Vůbec se mu to nelíbilo.. Takhle se Snape k němu nikdy nechoval. Bral jeho dobré chování jako něco.. něco… samozřejmého. A teď se toho má vzdát? Jen kvůli tomu, že jeho skvělý otec hnije v Azkabanu? Vší protekce? Zakroutil hlavou. O to mu vlastně nešlo.. Myslel si, že.. ani vlastně nevěděl, co si teď myslet. Někdy ke Snapeovi cítil něco víc než jen k učiteli.. cítil se u něho v bezpečí. Myslel si, že mu rozumí! Bouchl pěstí do stolu a poprvé za tu dobu mu vyhrkly slzy. Slzy vzteku, zklamání, že mu nikdo nerozumí. Cítil se tak sám, tak zoufale sám. Potřeboval něčí oporu. Spokojil by se teď i s Norrisovou. Zabořil hlavu do dlaní a rozvzlykal se naplno. Náhle uslyšel něčí kroky. Nechtěl se otáčet, jen ať ho uvidí. Pokořeného. „Myslela jsem, že Malfoyové nepláčí.“ Ozvalo se za ním škodolibě. Rychle se otočil. „Potterová, vypadni!“ vyjel na ni a nechtěně jí ukázal, co se skrývá pod jeho chladnou dokonalou maskou. Dívka se na něj zadívala a pak udělala krok dopředu. „ Promiň, to jsem nechtěla.“ Šeptla. Překvapeně vzhlédl, ale potom zase nasadil svůj obvyklý úšklebek. „Vidíš, já tu zase nechci tebe, táhni!“ řekl ostře. Lena se na něj podívala s ledovým klidem. Neustoupila ani o krok. Mávla hůlkou a dveře se zavřely. Pak se posadila vedle něj. Draco náhle ucítil její vůni. Nedokázal to identifikovat, ale vyvolávalo to v něm podivné mravenčení. Spustila nohy na zem a zkoumavě se na něj podívala. „Tak povídej, Malfoyi“ vydechla a nezaujatě se na něj dívala. Draco byl úplně zmatený. Nevěděl, co se to děje. „Cože?“ To bylo jediné, co ze sebe mohl v tuhle chvíli dostat. Znovu ho sjela pohledem. „Řekni mi co se stalo. Jinak budu nucená ti sebrat body za to, že jsi tak pozdě venku.“ Bezděky ukázala na odznak na hrudi. Draco se rázem oklepal z toho všeho překvapení. Jistě, co asi čekal? Byla to jen zatracená sestra Pottera, toho bastarda. Celá ta jejich famílie byla stejná. Od nich už nemohl čekat nic jiného. „Nic!“ vyštěkl na ní a zdvihl se ze stolu a mířil ke dveřím. Už sahal na kliku, když ucítil něčí ruku na rameni. Otočil se a podíval se zpříma do těch zelených očí. „Kdyby se nic nestalo, tak bys neplakal.“ Řekla to s takovou něhou, až Dracovi poklesla kolena. Znovu si připomněl ten pocit, co ho ovládl, když sem přišel a znovu mu vyhrkly slzy. A pak udělala něco, co by nikdy nečekal, ale teď ji za to byl vděčný. Objala ho.
Lena nevěděla, co si myslet. Už se chtěla proklínat za své chování, když jí Draco ovinul ruce kolem pasu a přitiskl se k ní. Tiše jí vzlykal na rameni a přerývavě dýchal. Hladila ho po vlasech. Rychle přemýšlela. Ne tohle je nepřípustné. Je to Malfoy! Ona… nemůže.. tohle prostě není správné. Ale nedokázala se od něj odtrhnout. Teď mu to nemůže udělat. A vlastně proč by od něj teď odcházela? Proč by dělala, co je možná správné?? Něžně mu zašeptala do ucha: „To bude v pořádku.. Řekni mi, co se stalo?“ Draco ale stále mlčel a trochu se třásl. Lena ho pustila a dovedla ke stolu. Posadili se a ona se k němu obrátila. „No tak.“ Pobídla ho. Pořád mluvila velmi pomalu a konejšivě. Draco, jakoby na vše zapomněl. „ Je to vlastně blbost.“ Sklonil hlavu. Vzala ho za bradu a hlavu mu zdvihla. „ Když tě to takhle vzalo, blbost to nebude. Když mi to řekneš, bude ti líp. Uleví se ti. Věř mi.“ Zašeptala mu do obličeje. Draco se na ní zadíval. Náhle v něm zaplál nával citů. Měl tu potřebu. Chtěl mluvit, ale co jeho malfoyovství ? „Já…“ Pak se zhluboka nadechl, vstal a začal chodit po místnosti. „Nechci už, aby mě všichni spojovali s mým otcem! Nechci být jako on!“ Nový vzlyk a bouchnutí do stolu. Lena jen tiše seděla a pozorovala ho. „A potom, jak se ke mně dnes zachoval Snape!“ Další bouchnutí. „ .. Nenávidím je všechny! Ty lidi, co si říkají rodinní přátelé.“ Lena pokývala hlavou, ale stále mlčela. „ Udělej tohle, tohle Malfoyové nedělají. Jak se to chováš??“ unaveně se posadil vedle ní. Lena zavřela oči. Kdyby tak věděl. Kdyby věděl, jak moc mu rozumí. Draco se na ni otočil. Uviděl jedinou slzu, která jí zbloudila z oka. Vzal její obličej do rukou a slzu slíbl. Vděčně se na ní zahleděl. „ Děkuju..“ zašeptal. Náhle mu došlo,co dělá a rychle ji pustil. „Draco…“ „Ano?“ „Víš.. Nedokážeš si vůbec představit,jak moc rozumím tomu, co jsi před chvílí říkal..“ dostala ze sebe nakonec. Draco se na ni se zájmem podíval. Natáhla k němu ruku. Sevřel ji v dlani. „Pokračuj.“ Vyzval ji. „Je to tak. Jsme si svým způsobem hrozně podobní. Narodili jsme se a lidi kolem nás nám dali přesný osud.. Udělat něco, co se od nás nečeká? Vyloučeno!“ Draco souhlasně zamručel a stiskl její ruku. „ Tobě řekli tohle… Mě? Ode mě se čeká, že budu ve všem toho idiota, co se zve mým bratrem ve všem podporovat! Že mám být vždy připravena za něj položit život. Ale co když nechci umřít a žít? Mít rodinu??“ dál už nic neřekla a oči se jí zalily slzami. Draco ji k sobě přivinul. Pevně ho k sobě přitiskla. Dracovi se náhle otevřel nový obzor. Měl na Lenu svůj názor a náhle ji viděl úplně jinak. Novu ucítil tu vůni. Lena si zdvihla nohy na stůl a pustil Draca mezi ně. Takhle tam seděli a přerývavě dýchali. Náhle se Draco odtáhl a podíval se jí do očí. Pak se sklonil k jejímu obličeji. Jejich rty se spojily ve vášnivém polibku. Lena už na nic nemyslela, jen se tomu poddala. Propletl svůj jazyk s tím jejím. Když se od sebe odtrhli, zadýchaně na sebe hleděli. Lena se pomalu zvedla a chytila ho za ruku a stáhla ho k sobě před stůl. Díval se na ní odevzdaně, ale už klidně. „Měli bychom jít… ráda jsem si s tebou popovídala.“ A pak ho pustila a vyšla ze dveří. Chvíli se za ní díval a pak vyběhl. „Díky, Leno, tohle ti nezapomenu..“ zašeptal za ní tiše. Ano nezapomene jí to. Usmál se a přejel si prstem po rtech.. Tohle jí musí oplatit. Musí.