Jdi na obsah Jdi na menu
 


Who Knew ( Pink )

22. 7. 2008

Pink- who knew

 

You took my hand

You showed me how

You promised me you'd be around

 

 

To ty tys mě tohle všechno naučil. Vzal jsi mě na tuto školu, kde jsi nalezl vlastní smrt. Na školu, kde učil a kde se učil tvůj nechutný vrah. Pamatuju se na to, kdy jsme se poprvé potkali. Bydlela jsem tehdy jako 11-letá holka blízko svého bratra aniž bych o tom věděla. To byl tvůj nápad. „Bu sinější“ říkal jsi Minervě. V den mých narozenin chtěli „moji rodičové“ jet nakupovat a já zůstala doma sama. Když se teď dívám zpátky, zatímco ležím na ošetřovně vedle Harryho, který se ještě neprobral, říkám si, že to, že všichni odjeli, byl asi tvůj záměr. Byl jsi nejlepším kouzelníkem na světě a nebylo ti rovno a proto jsi musel zemřít. Já to chápu. Byl jsi to ale ty kdo k nám vešel přes rohožku WELCOME a předal mi dopis, když jsem tam stála s pánvičkou na lupiče. Byl jsi to ty, kdo mě přes hlasité protesty „rodičů“ vzal do Příčné ulice a ke Gringottovým, byl jsi to ty, kdo tleskal, když Moudrý klobouk zakřičel: „Nebelvír!“ Byl jsi to také ty, kdo jediný spolu s Minervou v ten den věděl, kdo jsem.

 

I took your words

And I believed

In everything

You said to me

 

 

Věřila jsem ti, když jsi mi vykládal, že až Harry porazí Voldemorta, budu bydlet vedle něho a ty nás budeš chodit navštěvovat. Po této noci, kdy se nad hradem objevilo to znamení, se mi otevřely oči. Ty nikdy nepřijdeš. Ty už nikdy nebudeš klepat lžičkou o pohár na začátku školního roku. Ty už se nikdy nebudeš káravě usmívat, až mě tobě pošlou, kvůli nějaké pitomosti, co jsem zase vyvedla. Když jsem viděla tvoje tělo padat z té věže, plakala jsem jako nikdy v životě. Zabili tě jako psa! Když jsi byl malátný z toho lektvaru, co jsi vypil v jeskyni. Neměl jsi hůlku a oni tě odpravili jako čubu. Když si to pomítám v hlavě, musím zatít pěsti. Já tě ale pomstím. Byl jsi totiž jako můj otec a za to bude Snape pykat. Nenávidím tě Severusi Snape, ty hnusnej podlej srabe!!!!!!

 

I wish I could touch you again

I wish I could still call you friend

I'd give anything

 

Chtěla bych aby jsi žil, abys nás všechny na té zkažené škole měls zase rád. Ten den, co jsme se poprvé setkali, jsi mě vzal za ruku a s mým malým zápěstím v tvé velké dlani jsi se vydal na procházku. Povídal jsi mi o kouzlech a čárách a měl jsi ten den v obličeji takový bezmyšlenkovitý neustaraný výraz. Ani teď když od tebe odervali Harryho a já se k tvému chladnému tělu připlazila, abych ti dala poslední sbohem. Krvácela jsem na břiše, ale ani to mě nezastavilo, abych se rozloučila s tak úžasným člověkem jako jsi byl ty. Byl jsi mi jako otec a já tě tak i uctívala. Ten den, co jste s Harrym zmizeli, sem měla divný pocit. Každou přeměnou na jakéhokoli tvora a plynoucím časem se ten pocit zhoršoval. Jakmile se v noci objevilo Znamení Zla nad věží, vzbudila jsem se a jen v lehkém hábitu jsem ti běžela vstříc. Skoro jako když se dítěti vrátí po dlouhé době otec. Cestou jsem po krutém boji vyřídila dva smrtijedy,ale poté jsem JE potkala. JE dva co za to všechno mohli! Věděla jsem, že Malfoy mi nic neudělá a také neudělal, ale když jsem na Snapea křičela, co se stalo a proč nevyřídil ty dva smrtijedy, řekl mi jednu věc. Jednu věc kterou si budu pamatovat. Větu, která se mi vklínila do srdce, jako pohled na Harryho, když se směje, jako pohled na tvé chladnoucí tělo, jako hákovitý pavouk hryzající city, hluboko uchované v mém srdci. „Víš nikdo mě nepodezříval, protože ten starej blázen nechtěl, všichni jste mu věřili, ale on už byl senilní.“ Já tě pomstím. Slibuji. Tiše jsem vstala z postele, ještě nemohli být pryč. Bude jim chvíli trvat než se dostanou přes ochranná zařízení toho „senilního blázna“. Já mu ukážu ,ten jeden mastnej bastard. Srabus!!!!! Nenávidím ho. Každou část jeho kůže, jeho já. Velká krvácející rána na mém břiše přišla za chůze k sobě. Byla jsem unavená, ale přesto jsem spěchala. Po té větě co my řekl, jsem od něj dostala ránu do břicha oslepující rudou září. To zaklínadlo jsem neznala. To bylo jedinečné. Ale teď už si nějaká ta kouzla znovu vybavuji a neváhám je použít. Hlavně na něj. Říkám ti, já se mu za tebe pomstím. Tys to neměl být, to jsem měla dostat já, já jsem tu nedůležitá. Já jsem jen Harryho sestra. Jen, ale ty jsi byl ten nejlepší. Měl jsi toho Harryho víc naučit. Ty jsi znal Toma Raddlea lépe nežli Harry. Lépe než kdokoli jiný. Vždy jsi věděl, co dělat. A když jsi se rozčílil, létaly třísky, ale dokázal jsi být neuvěřitelně hodný. I na ty, kteří si to nezasloužili. Utřela jsem si slzu, která mi zbloudila z oka, při vzpomínce na tvou dobrotu. Říkal jsi: „Poznej svého nepřítele, tak se mu budeš moci lépe postavit. Vyhraješ tehdy, kdy jeho a sebe pochopíš.“ Ty jsi svého vraha znal. Viděla jsem tě, v okamžiku tvé smrti. Poprvé ve svém životě jsem tě viděla se svěšenými rameny. Tys to věděl… Ale už bylo pozdě. S novou slzou v oku se dívám na kapky mé vlastní krve na bradavičko trávě. Kolem jezera, kolem toho tajemného lesa, kde jsem také někdy hledala útočiště, stále dál po cestě toho hazjla. Náhle jsem něco zahlédl, nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Stály tam dvě osoby. Obě měly černé pláště.

 

And time makes

It harder

I wish I could remember

But I keep

Your memory

You visit me in my sleep

 

 

Ruce jsem zmáčkla v pěsti. Viděla jsem obličej. JEHO obličej. Obličej tvého vraha. Byli jako psanci. „Profesore, už jste na to přišel?“ „Zatím ne Draco..“ „Ale co když..“ „Buď v klidu. Nikdo neví, že jsme se nedostali přes ty zábrany.“ Omyl. Já to vím. A teď se připrav.

 

My darling

Who knew

My darling

My darling

Who knew

My darling

I miss you

My darling

Who knew

Who knew

 

Vykročila jsem k nim. Nohy se mi třásly a v ruce, kde jsem svírala hůlku mi nepříjemně brnělo. To je za tebe!! Můj drahý. Sectumsempra! Snape se zhroutil na zem a já vrávoravým krokem mířila k němu. Malfoy vyděšeně uskočil a se strachem v očích na mě hleděl. Krev mi začala prosakovat přes hábit. Kopla jsem do jeho těla. Ležel na zemi a přerývavě dýchal. „Ty… šmejdko.“ Vypravil ze sebe a zakuckal se vlastní krví. „To je za něj.. ty hajzle“ Zdvihla jsem hůlku. Snape se ušklíbl. „To neuděláš..Na to nemáš odvahu“ Malfoy těkal pohledem z mé hůlky na Snapea. „Dobře jsem tě zřídil..“ díval se Snape na krev prosakující z mého hábitu. „Ty říční kryso! Ty si nezasloužíš žít!“ vypravila jsem ze sebe. „Jen do toho ty mudlovská šmejdko..nedokážeš to jako tvůj podělanej bratr.“ Nadechla jsem se. Začala se mi točit hlava. Zašla jsem příliš daleko. Není cesty zpět.

 

My darling

Who knew

Who knew

 

Avada kedavra! Zasučela jsem. Zpod polozavřených víček jsem viděla proud zeleného světla mířící k Snapeově hrudi. Dokázala jsem to!!!

 

 

Epilog: Druhého dne se ryšavá dívka s nápadnýma zelenýma očima probrala na ošetřovně. Vedle ní ležel blonďatý chlapec a na druhé straně černovlasý se stejnýma očima a jizvou na čele. Byla doma a splnila co slíbila. Teď už mohla nerušeně spát. Zase spát na věky.

Postavy: Lena Lily Potterová, Albus Brumbál, Severus Snape, Draco Malfoy

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář