Jdi na obsah Jdi na menu
 


Harry/ Voldemort

23. 7. 2008

Je to jisté. Jeden z nich musí zemřít. Upřímně doufal, že on to nebude. Díval se na černovlasého chlapce, spícího na posteli s nebesy. Ni netušil. Netušil, že Lord Voldemort stojí pár kroků od něho. Netušil, že tohle je možná poslední sen, který se mu zdá. Netušil, že za chvíli možná uvidí své rodiče. Stačilo jen pozvednou hůlku. Jeden jediný pohyb a dvě slůvka a bylo by po všem. Postava v kápi se přiblížila více k posteli. „Nenávidím tě Harry Pottere..“ zašeptal. Tak proč ještě nevyslovil tu formuli, proč Harry ten zatracený Potter žije??? Chce se s ním utkat muž proti muži. To je jasné. On není žádný zbabělec. Navíc ho Potter nemůže zabít. Nenašel poslední horcrux. „ Pppane měli bychom jít.“ Zakoktal za ním Pettigrew. „To vím taky.“ Odsekl aniž spustil oči z Harryho. Ten se ve spaní převalil z boku na bok. „Zítra Pottere, zítra.“ Pronesl do tmy Voldemort. „Jen musím vymyslet jak ho k sobě dostanu..“ promýšlel si nahlas.

Hned jak prošel dveřmi do svého doupěte, uvítali ho rozjaření smrtijedi. „Pane věděl jsem, že vyhrajete..“ úlisně řekl Malfoy. Crabbe s Goylem právě chtěli bouchnout velkou láhev ohnivé wisky. „NECHTE TOHO PITOMCI!“ zařval Voldemort a všichni ztichli. Ozvalo se jen tiché křupnutí Goylových kloubů na ruce, jak tiskl uzávěr lahve. „Nic se sakra nestalo, vy hňupi! Myslíte si, že bych přišel z boje s Harrym Potterem bez jediného škrábnutí?! Ne on je silný..“ „Ale pane..My mysleli…“ „No právě! A kdo vám SAKRA řekl, že máte myslet?!“ rozčílil se Pán zla a oči mu rudě žhnuly. Smrtijedi sklopili hlavy. Jen jeden z nich ji nezklopil a vyrovnaně a zpříma se díval Voldemortovi do temných hadích očí. Severus Snape. Voldemort se pro sebe ušklíbl. On jediný tady má mozek. Byl nebezpečný, ale právě to Voldemorta vzrušovalo. On jediný mu mohl poskytnout to, co nikdo jiný nedokázal, on byl inteligentní, ne jako tihle patolízalové. Pán zla se na něj tajemně zadíval. Snape ho klidně pozoroval dál a dělal, že neví o co Voldemortovi jde. „Všichni vypadněte.“rozkázal. Snape procházel kolem něj svým lehkým volným krokem. „Až na tebe, Severusi.“ Řekl jízlivě Voldemort, protože věděl, že už mu Severus neunikne. Pettigrew se na něj tázavě podíval. „Co tu ještě děláš?!“ utrhl se na něj Voldemort. „Já také ppane?“ Pettigrew se jaksi zmenšil jak se prohnul v kolenou. Za chvíli vypadal jako uzel prádla se stříbrnou rukou. „Co myslíš skřete?!“ křikl Pán zla a nebezpečně blízko se přiblížil rukou ke své hůlce. Pettigrew se nerozmýšlel nad odpovědí a vycouval, skoro po špičkách, z místnosti. Tohle tedy byly Voldemortovy komnaty. Temnou jeskyni osvětlovalo jen malátné světlo svíček. Komnaty byly vůbec ponuré a chladné jako sám jejich pán. Voldemort se otočil ke svému návštěvníku. „Znovu sami…“ poznamenal Snape, když se k němu Voldemort přiblížil. „ Jistě můj drahý.“ „Co po mě chceš tentokrát Tome?“ Voldemort zaskučel. „Kolikrát ti mám říkat, že tohle nesnáším?!“ „Co nesnášíš?“ dělal blbého Snape. „Tohle jméno! Proč jsem si asi dával nové, co?!“ Voldemort se zastavil přímo před zmijozelským učitelem lektvarů. „Proto abych já mohl říkat Tome..“ poznamenal Snape a oči se mu pobaveně zaleskly. Takhle to začínalo vždycky. „Těsně vedle Sevie.“ Oplatil mu to Voldemort. To už Snape nesnesl. Rychlým pohybem povalil Voldemorta na postel. „Ale ale Sevie ty jdeš na to rychle..“ smál se svým ledovým smíchem Voldemort, ale sám věděl, že kdyby to neudělal Snape, tak by začal on.

Snape ho umlčel dlouhým vášnivým polibkem.

 

…..

 

Voldemort se posadil na posteli. Všude kolem něj byly rozházené přikrývky, ale jeho milenec nikde. Zase vstával brzo. Voldemort se však nedivil. Všem na škole by asi přišlo divné, že zrovna on je celý den pryč. Vstal a protáhl se. Své bílé kostnaté tělo schoval v saténový plášť. No samozřejmě. On bude tak hodný a dá tomu Potterovi na vybranou. Ovšem něco za něco. Vzpomněl si na včerejší pohled na spícího chlapce. Byl tak bezbranný, tak jednoduchý, tak něžný. Nevinný. Nebyl ničím zkažený. „Možná si s ním trochu pohraji.“ Rozhodl se Lord Voldemort a vkročil do jezera za záclonou.

Harry se s trhnutím probudil. Ježíši, to byl sen! Něco takového se Harrymu ještě nezdálo. Severus Snape za vášnivé noci s Voldemortem. No to je hnus. Mmmm, kdyby to byla pravda, tak by měl Snape na krku nabělé rudé místo neboli pucflek, jak se toho docílí, o tom nechtěl Harry ani uvažovat.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář