Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. část- Malý trapas

22. 7. 2008

1.část- Malý trapas Nejmenovaná místnost se právě uvolnila. Dnes tu byl abnormální nával, to asi bylo tím nezvyklým jídlem z jídelny. Skřítkové se snažili udělat Italskou specialitu a dosáhli toho, že se dokonce i na klučičích záchodech vystřídalo mnoho tváří, které si ty staré mísy ani nepamatovaly. Jedním z nich byl i Blaise Zabini, který prohlašoval, že jako pravý aristokrat chodí zásadně do křoví. Když se dveře s vrznutím zavřely, bylo chvíli ticho po boji. Ale jen chvíli. Dveře se poznovu otevřely a rychlým krokem vešel vysoký blonďatý chlapec se znakem Zmijozelu na hrudi. Vlastně onoho hada měl i ve jméně. Ale toho teď opravdu nezajímalo. Jeho jedinou touhou bylo: dostat se co nejrychleji k míse. To jídlo bylo fakt hnusný, asi napíšu otci! pomyslel si naštvaně otevíraje pomalované dveře místnůstky. Spěšně se posadil a dal průchod nepopsatelné úlevě. Až po chvíli, když otevřel oči a cítil se o 5 kilo lehčí, objevil něco příšerného. Chyběla tu alespoň polovina ruličky záchodového papíru-laicky řečeno hajzl papíru. Draco ze sebe vydal jen poděšený křik. „COŽEEEE???!!!! Kurva!!!“ Chtěl dodat já se na to vyseru, ale tohle se v této situaci moc nehodilo… Draco rychle uvažoval, co má dělat. Má si přivolat záchodový papír? Aby ta zatracená rulička letěla přes celý hrad? Neee, to by nešlo. Pokusil si natáhnout kalhoty bez utřené zadní části těla. Fuj, tenhle pocit by asi dlouho nevydržel. Myslím, že tady spíš šlo o podvědomí, protože, kdyby to nevěděl a udělal automaticky, tak by mu nepřišlo tak nechutné. Ale lidský mozek stejně ovlivňuje moc věcí. Co děláme, co chceme, co uděláme. No trochu jsem se rozepsala, takže zpět. Hah, to je ta moje samomluva. No zpět k Dracově neutěšené situaci. „Fajn, fajn, fajn, to by šlo. Teď je hodina, takže jediný koho bych mohl potkat je Protiva, což je dost blbý. Ale zase je jediný a to už by byla fakt síla, kdybych ho potkal. To už bych dneska měl hroznou smůlu.“ Povzdechl si Draco a nechal své kalhoty znovu spadnout ke kolenům. „Tak jo ještě jsem zapomněl. Jak se běží líp? S kalhotami u kotníků, nebo bez kalhot.“ Bez kalhot Dráčku „Takže s kalhotami u kotníků.“ To bys nám neudělal!!!!!!!!!!!! „No i když…“ Hele, on se nám umoudřil…. „Možná bych si je mohl sundat.“ A nezapomeň na trenky. „To jsou boxerky!! Jo ty taky.“ Bože, Draco ty jsi exhibicionista! Ale nedá se říct, že by mi to vadilo. „Haha, tak mě moc neočumuj, já jdu.“ A šel. S kalhotami a BOXERKAMI v ruce a taškou na zádech, Draco vyběhl z toalet. Běžel rychle a přitom se zapřísahal, že se bude řídit Blaisovým výrokem. Už si říkal, že to nemůže dlouho trvat. Před sebou uviděl druhé záchody v patře. „Prosím,prosím.“ Šeptal tiše. Už byl jen kousek od kliky. Jen kousek. Jen natáhnout ruku a vešel by a nemusel by se tak bát, že někdo uvidí jeho bílý zadek. Nebo hůř něco jiného. Náhle mu někdo zastoupil cestu. „Ale, ale pane Malfoy, šel jste se projít?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář