Harry se zastavil uprostřed chodby. Odhalený svalnatý hrudník se mu divoce dmul. Co to proboha udělal, když byl rozhodnut, no dobře až tak ne, ale chtěl aby, Snape udělalo, co se chystal udělat. Na druhou stranu, představit si nahého Snapea, nebo jak by vypadali, bylo samo o sobě dosti nechutné. Harry nevěděl co má dělat. Má se snad vrátit? To by udělal Snapeovi radost, ale sobě taky, vkrádal se do jeho mysli tichý hlásek. Všiml si kam došel. Byl u jezera. Bloumal chvíli kolem a snažil se, uspořádat si myšlenky. Pak to vzdal. Posadil se pod vysoký strom, který ho zakryl svými kořeny. Náhle si něčeho všiml. Tohle přece není obyčejný strom. Tohle je Vrba mlátička! Uslyšel vedle sebe nějaký šramot. Přikrčil se do stínu a poslouchal. Z díry u suku vycházela nějaká postava. Na sobě měla dlouhý černý plášť a v měsíčním světle se zaleskly dlouhé blond vlasy. Lucius Malfoy! Harry se zděšeně přikrčil dále do stínů kořenů. Co tu dělá? A co hledal v Chroptící chýši? vrtalo Harrymu hlavou.