Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.část

22. 7. 2008

 

Harry se zamyšleně toulal po chodbě. Ten Snape je snad v přechodu! Anebo je těhotný, protože tyhle výkyvy nálad nejsou normální.

Do jeho nitra se vkradl tichý hlásek: -A Snape je normální?- Harry se zastavil. Není normální. Rukou si lehce přejel po zadku. „Je to naprostý kanec.“

„Něco jste říkal, pane Pottere?“ Harry se prudce otočil a sundal ruku ze svého zadku. Za ním stála profesorka McGonagallová.

„N-nic nic.“

„Ale to byste měl, protože mi budete muset vysvětlit, proč jste po večerce na chodbě.“

„Eeh, přišel jsem od pana profesora Snapea.“

„A co jste u něj dělal? To jste měl zase nějaký trest??“

„Ano, trest to byl.“ Harry se potichu smál.

Profesorka se na něj podívala a řekla: „Pottere, běžte si odpočinout, půjdu za profesorem Snapem a domluvím mu, aby Vás na trestem nenechával tak dlouho.“

„Ano, ano domluvte mu, paní profesorko, minule jsem skoro nespal.“ Harry myslel, že jestli v dalších pěti vteřinách neodejde, praskne smíchy.

„Dobrá, Pottere, dobrou noc.“

 

Harry se smál celý následující den, jen cestou do sklepení se snažil krotit. Říkal si, že se musel smát i ve spaní, ale nikdo mu nic neřekl. Bylo mu jasný, že se smál, jen to nikdo neslyšel. To asi kvůli Ronovi, který chrápe. Harry propukl v nový záchvat smíchu. Hermiona vedle něj zakroutila hlavou. „Harry, co to s tebou je? Celý den se tady takhle směješ... Ron byl dnes taky jiný. Byl naštvaný, jak zákon káže. Znovu načapal Ginny s Deanem, jak se líbají.“

„No a? Alespoň někdo má dobrou náladu tak mu ji nekaž!“ vyjel na Hermionu.

„Tak promiň!“ urazila se Hermiona. Nakrčila nos a už se na Rona nepodívala, dokud nedošli do Snapeovy třídy.

Mezitím ve Snapeově kabinetu, probíhal tajný rozhovor mezi profesorkou McGonagallovou a Severusem Snapem.

Minerva: „Severusi, musím Vás požádat, abyste Pottera nenechával tak dlouho na trestu.“

Severus: „Na trestu? Tak podle něj to byl trest, jo?! Tak příště uvidí hošan.“

Minerva: „Teď Vám úplně nerozumím.“

Severus: „Tak já Vám to přesně vysvětlím. Sundám mu kalhoty a všechno oblečení..“

M: „Severusiii?“

S: „Pak si namažu prsty lubrikantem..“

M: „SEVERUSI?!“

S: „A nakonec mu ty prsty zarazím do prdele tak hluboko, že ho uslyšej až v Prasinkách.“

M: „SEVERUSI, TO SNAD NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!“

S: „A abych si to taky užil, tak ho ohnu přes stůl a narvu mu tam místo prstů svýho...“

M: „Jdu za Brumbálem, tohle není normální.“

S: Jo, Minervo, tohle nebude normální. Ho vojedu tak, že se z něj bude kouřit..“

M: „POMOOOOC!!“

Hermiona sebou trhla: „Slyšeli jste to? Jako kdyby McGonagallová křičela.“

Ron se zachechtal. Poprvé za tento den. „A to je ve Snapeově kabinetu. To na ní Snape asi vybalil pana Netopýra.“ Harry se začal také smát.

Hermiona zrudla. „Vy prasata. Třeba potřebuje pomoc.“

Harry se zachechtal ještě víc: „Ona, anebo Snape?“ Ron se ho musel chytit, jak moc se smál. Hermiona se na něj zamračila.

„Už toho nechte.“

„Ale, Hermi, uvolni se, jsi nějaká napjatá.“

Kolem nich vznešeně proplul Draco Malfoy. „Ta by asi potřebovala přefiknout, co myslíte?“

Harry s Ronem se zasekli. Draco se jen ušklíbl a dodal: „Ale Pottere, TY to asi nebudeš.“ Harry se na něj zlostně podíval. Tak ty mi to budeš připomínat ty jeden drzý fracku? Ti ukážu. „Copak Pottere, potřebuješ osvěžit paměť?“ pokračoval Draco v popichování. Harry už měl dost a popadl ho za límec.

 

Mezitím ve Snapeově kabinetu.

Profesorka už sahala na kliku u dveří, když v tom ji zasáhl proud světla.

„Zapomeňte,“ pronesl Snape, kterému už došlo, že by mu Brumbál tak nasekal na zadek, že by si až do konce života nezvedl. Aby ne, kdyby se dozvěděl, že mu oblíbený profesor ojíždí oblíbeného studenta. By koukal.

Profesorka zatuhla a poté se otočila: „No myslím, že je vše vyřešeno, Severusi. Jen nedávejte Potterovi tak tvrdé tresty...“

„Jistě, Minervo, jistě.“ Usmál se ledově Severus Snape.

 

Harry dotáhl Draca kousek od přátel a přitiskl ho na zeď. „Tak koukej, Malfoyi, jestli si myslíš, že ti to nedokážu udělat, tak se pěkně pleteš!“

Malfoy se znova ušklíbl: „Tak to si teda myslím, ty “sexuální bože“. Když přitom jsi schopný usnout, tak co chceš, abych si myslel?“

Harrymu se na obličeji prohloubila naštvaná grimasa. „Hele, tak víš co, Malfoyi, já ti ukážu, jak šeredně se pleteš. Dnes v noci u Komnaty nejvyšší potřeby.“

Draco se chladně zasmál: „V kolik, ty jeden břídile?“

„V jedenáct,“ odsekl Harry a pustil ho.

„A být tebou, Pottere, bych si v té místnosti přál nové přirození, je to přece jenom Komnata nejvyšší potřeby,“ naposledy se zasmál Draco a zamířil do učebny.

-Já mu ten zadek tak zvalchuju, že se z toho pomine,- promýšlel si Harry na lektvarech. Zlostně se díval před sebe na tabuli, kde se objevoval zadaný lektvar. -Jo, jestli si myslí, že zase usnu, tak to se dost mýlí, chudák. Si ještě bude přát, aby to tak bylo…,- říkal si pro sebe.

Krouhal ten blbej kořen tak naštvaně, až se od jeho stolu ozvalo vyjeknutí.

„Copak, pane Pottere, to jste tak natvrdlý, že ani nedokážete okroukat kořen, aniž by jste se zranil?“ pronesl posměšně Snape, který se nyní blížil k jeho lavici. Harry si cucal krev z prstu a ukřivděně se na profesora podíval.

„Ne, pane profesore.“

„Vždycky jsem si říkal, že je nějaké podobenství mezi Vámi a panem Longbottomem.. Teď už vím co. Nešikovnost,“ dodal vítězoslavně Snape. Vzal jeho pravici do svých dlaní a jal se prohlížet Harryho zranění.

Harry se díval na jeho tvář, jak se skláněla nad jeho prstem. Jeho ruce byly teplé a Harry, jako kdyby zapomněl na všechno, co se dnes stalo. Jako kdyby zapomněl na naštvání z událostí nedávné doby. Jako kdyby zapomněl na vše.

„Sakra, Vy jste ale nemehlo, no půjdeme do mého kabinetu a já se na to podívám...“ A za ruku odvedl vyjeveného Harryho do dveří vedle skříně s přísadami do lektvarů. Jakmile za sebou zabouchl dveře, profesor se otočil a pustil Harryho ruku. Ten se na něj nechápavě zadíval. Náhle, aniž by Harry něco stihl udělat, ho Snape vyzdvihl a posadil na svůj stůl.

„Ale, pane, já myslel, že ta moje ruka..“ začal neohrabaně.

Severus se chladně zasmál: „S vámi Pottery je ten problém, že se snažíte myslet..“ a neoblomně začal Harrymu rozepínat kalhoty. Harry se zarazil a ani se nehnul. Co to sakra dělá?? „Myslíte si, že se nadzvednete??? Nebo mám ty kalhoty roztrhnout?“ ozvalo se do jeho myšlenek. Harry opravdu nechtěl přijít zrovna o tento kus oblečení a proto nadzvedl zadek. Severus z něj s klidem jemu podobným stáhl kalhoty i se spodním prádlem. Teď už Harry věděl, kam míří. V tom okamžiku byl i Severus mávnutím hůlky zbaven tohoto kusu oblečení. Harry nevěděl jak reagovat, proto ho zkusmo políbil na rty. Jelikož Severus neopětoval jeho polibek, vložil do něj Harry více vášně, dokud Snape trochu neotevřel pusu a Harry mohl prozkoumávat profesorova ústa zevnitř. Po chvíli už Snape reagoval, a když se od sebe odtrhli a zadýchaně na sebe hleděli, položil Severus Harryho na stůl a lehl si na něj. Jeho ruce se rozeběhly po jeho odhaleném hrudníku, až našly to, co hledaly. Prsty začal jemně dráždit Harryho bradavky, až laskaný ze sebe vydal něco mezi zasupením a zavzdycháním. Severus už nemohl čekat ani minutu, jeho erekce se ozývala čím dál více. Proto rychle přivolal tubu s lubrikantem. Ani se nezabýval zkoušením prstů a natřel si mastí svou chloubu. Poté vnikl do Harryho, který se v té chvíli zabýval prohrabováním v jeho vlasech a nyní strnul. Severus přece jen chvíli počkal. Harry jen zavzdychal a zašeptal: „Víc, prosíím..“ Snape se usmál a začal přirážet. Nejdříve pomalu, ale později se jeho tempo začalo zrychlovat. Harry sípavě odpovídal na přírazy jeho milence a za chvíli se slastně prohnul a jeho svaly se napnuly v obrovském orgasmu. Severus se rychle vypořádal i s Harryho „malým problémem“ a unaveně se opřel o jeho hruď.

Chvíli takto leželi, ještě spojeni, než Severus poodstoupil a kouzlem je oba očistil, poté se oblékl. Harry si natahoval kalhoty a stále nemohl uvěřit tomu, co právě udělal. Když byl hotový, otočil se na svého profesora. Snape se na něj krátce zadíval a znovu uchopil jeho pravici do svých rukou. Poté mu ránu, která již dávno zaschla, potřel několika kapkami příjemně vonícího lektvaru a otevřel dveře. Postrkoval ho před sebou až k jeho lavici. Harry se posadil a Snape nasadil svůj obvyklý úšklebek: „Vidíte, Pottere, jak jsem Vám pomohl. Už se cítíte lépe, ne?!“ A vznešeně odkráčel. Harry se za ním díval a nebyl si úplně jist, jestli Snape myslel jeho ruku.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář