Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.část

22. 7. 2008

Ač byl Harry připraven udělat cokoliv, přece jen byl unavený. Hned, co ho Draco políbil, usnul. Draco se na něj jen překvapeně podíval.

„Pottere, hej Pottere, Harry..“ Nic. Spal jako pařez. Draco se nevěřícně otočil na bok. -Možná, je to lepší,- pomyslel si, -Možná bychom udělali chybu.-

Harry se probral a strnul. Ležel v nebelvíské ložnici a nad sebou měl nebesa své postele. To se mu to jen zdálo?

Posadil se a znovu se snažil vybavit, co se to, možná, včera stalo do detailů. Neuspěl. Třeba to byl opravdu jen sen.

Směřoval k nebelvírskému stolu, když v tom do někoho vrazil. Byl to vysoký blonďatý chlapec. Harry mu pomohl posbírat spadané učebnice. Celou dobu neřekl nikdo ani slovo. Harry se díval do země a podal Dracovi knihy. Ten se jen chladně obrátil a odcházel. Harry ztěžka dopadl na lavici vedle Rona.

Celý den byl nesvůj. Stále myslel na milování s nějakým chlapcem nebo mužem. Bál se, aby nebyl homosexuál. Ale bisexuálové taky existují, ne? Takže se snad nemá čeho obávat. Né, že by proti homosexuálům něco měl, ale bylo divné, říci si: „Tak a sbohem holky, já jsem homosexuál.“

No uznejme, že horší by bylo: „Já bych se chtěl milovat se Snapem.“

Náhle mu došlo, co si řekl. Řekl to podvědomě. Jen pro sebe, potichu, nikdo to neslyšel, ale jeho svědomí ano.

On řekl, že se chce milovat se Snapem? To snad ne! To se mu to včera zdálo a Snape o něj nemá zájem? Musí to zjistit.

Šel zamyšleně po chodbě do učebny lektvarů. Vůbec nevnímal Rona, který Deanovi a zřejmě jemu vyprávěl, co se mu včera zdálo. -Kdyby věděli, co se zdálo mně,- pomyslel si.

Postřehl, že za ním jde Malfoy. Byl rozhodnutý si ho nevšímat, ale když Draco prošel kolem něj a Harry ucítil jeho vůni, nebyl sto udělat ani krok.

„Včera se nic nestalo, Pottere, zapomeň na to,“ utrousil přes rameno. Harry zrudl. Takže on usnul, když ho Draco líbal. To musela být situace. Teď u Draca vypadal, jako začátečník.

-Ale ty jsi,- vkrádal se do jeho mysli tichý hlásek.

-Ticho buď.- okřikl ho Harry. Byl rozhodnut něco s tím udělat.

Hodina uplynula rychlostí blesku a Harry nepostřehl vůbec nic. Všichni už odešli, když si zandal poslední učebnici a sešit do tašky. Snape seděl za katedrou.

„Pane?“

„Ano, Pottere?“ vzhlédl od pergamenu. Díval se na něj s oním nezájmem jako vždy. Harry znejistěl.

„Pane, já jen, že se omlouvám, jak jsem se choval včera.“

„To nevadí, Pottere. Zjevně na to nejste stavěný nebo nemáte zkušenosti,“ pookřál trochu Snape, ale stále byl chladný jako led.

„Já jen, že jsem změnil názor...“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář