1.část
Díval se jeho směrem. Vlastně jako každý den ,kdy měl lektvary s Nebelvírem. Je tak podobný Jamesovi. Snape si povzdychl. „Ach Jamesi proč si měl radši Lily?!“ pěstí bouchl do stolu. Proč? Ale on to zvláne, on má Harryho. Znovu se podíval jeho směrem. Harry nemotorně krájel kořen asfodelu. Snape se ušklíbl. Kořen asfodelu na tento lektvar vůbec nepotřebuje. Blbec. A právě to na něm miluje. „Pottere asi tu dnes budete muset zůstat, je tohle vaše poslední hodina ne?“ Věděl to, ale stejně se zeptal. „Ano je profesore, ale proč bych tu sakra měl zůstat?“ Je tak sladký, když se zlobí pomyslel si Snape. „No protože potřebujete doučování.“ Usmál se Snape. Harrymu zkysl obličej. „Z čeho pane?“ Ani netušíš z čeho ho dostaneš chlapče, usmál se pro sebe Snape. „Z chlastání asi, jistě že z lektvarů.“ Řekl Snape netrpělivě. Zmijozelští se zasmáli. Harry se na něj zadíval. Hodina skončila, ale jediný kdo zůstal sedět, byl černovlasý chlapec s nádhernýma smaragdovýma očima. „Tak o jsem zase zvoral?!“ zeptal se posměšně. „Zatím nic..“ „Jo a proč jsem teda tady.“ „No Pottere musím se vám s něčím svěřit.“ „Vypadám snad jako kněz?!“ rozčílil se Harry. Snape vzal jeho ruku. „Miluju tě Harry.“